Tak se opět hlásíme a naše reportáž z cest pokračuje. Ráno jsme vstali a museli dozapakovat všechno, co se nám stále povalovalo po hotelovém pokojíčku. Ale ono se řekne ráno, ale vlastně to bylo včera k večeru, ale taky to bylo vlastně před víc jak 24 hodinama...prostě časový posun, to je bomba :-) vstávali jsme tuším okolo osmé ráno, asi ve 12 jsme vylítávali ze SF. Možná nám mohlo být maličko divné, že při check-inu nám nešla vytisknout poslední část letenky, tj. Paříž-Praha... ale až tak moc divné nám to nebylo, ono ani na velké divení nebyl čas, vlastně jsme dorazili tak akorát a než se člověk dostane přes všechny fronty a rentgeny až k nástupu do letadla, celkem to trvá. Taky jsme tak trochu uvažovali nad tím, ať nechtějí otevírat rouru, ve které vezeme poster, který se vystavoval na konferenci. Ono tedy poster je to jediné, co v té rouře vlastně není, protože se tam už nevešel, je tam spoustu plakátů a polepek stánku, ze kterých se většina vůbec nepoužila a část jako ubrusy ;-) Nicméně je to všechno v tý rouře tak napěchovaný, že už to jde jen vyndat (snad), ale znovu to zarolovat a do roury vrátit by bylo už nemožný...
No, naštěstí je tubus vůbec nezajímal. Prošli jsme všemi kontrolami a já doufala, že tím je případný problém s tubusem zažehnán. Ale nebyl, protože v LA jsme museli zase ven z letiště, přejet na jiný terminál a zase zpět na letiště a znovu projít kontrolou. Vůbec letiště v LA je tak docela slušný zmatek a chaos, spousta lidí a tak. Ale našli jsme se a našli jsme i naše letadlo. Vlastně jsem zapomněla dodat, že v SF to docela dlouho vypadalo na to, že vůbec neodletíme, protože chyběl jeden člen palubního personálu a jak hlásili, bez něj nejde ani letět, ani se naloďovat... prostě nemohli najít jednu letušku. Ale našla se a tak jsme nakonec odletěli. Zmatky v LA byly daleko extrémnější. Z LA do Paříže jsme letěli s Air France (kdo zkusil, už jistě říká "no joooo...tak to je jasnýýýý..."). Přišli jsme k nástupu do letadla mezi prvními, nastoupili poslední. Objevil se totiž jakýsi problém. Nicméně tvrdili, že o nic nejde, že nám jen připravují letenky z Paříže do Prahy, tj. na poslední úsek cesty. Dotaz, zda letíme z Paříže do Prahy skutečně oba, byl již vážně varující... Nakonec jsme dostali letenku, ale s tím, že odbavený je vlastně jen jeden z nás a druhý musí znovu přes kontrolu... Teď zpětně mi to připadá ještě bizardnější, v rámce bezpečnostních opatření by se "zkontrolovaný" a "nezkontrolovaný" člověk neměli potkat a my spolu trávili celý let z LA... Nicméně do letadla nás pustili...
Teď jsme v Paříži, čas na přestup byl asi hodinu a půl... málo, to říkám předem. Přistáli jsme včas. Letadlo zastavilo a stálo... stálo 5 minut, 10... 15... a my stále v něm... Pak jsme směli ven. Vystoupili jsme a nastoupili do autobusu... a ten stál... 5 minut, 10 minut... 15.... Dorazili jsme do haly cca hodinu po dosedu letadla na plochu (po dosedu letadlo ještě doooost dlouho popojíždí po ploše směrem k budově... Tak jsme se vydali pro letenky na poslední část cesty. Mezitím nám došlo, že problémem může být ještě jeden fakt, který se stal v LA. Když nám tam totiž dávali boarding passy na let LA-Paříž, vzali nám letenky ze SF do LA. Když jsme se jich dožadovali, vrátili nám je roztrhané na docela maličké kousky a divili se, na co je jako chceme. Pak nám je tedy vytiskli ještě jednou. Jenže až v Paříži nám došlo, že na těch roztrhaných bylo naše potvrzení od kufrů...což nám přišlo celkem zásadní - letíme přece s Air France. Takže v Paříži přišel čas vše řešit. A ukázaly se moooc zajímavé věci. Vláďa vlastně stále zůstává podle systému ve Státech a jeho kufr neexistuje - úředník tady na letišti dokonce říkal, že neexistuje ani Vláďa a že si myslí, že je to duch... no nevím... každopádně na jeho místě z LA byl prý zaregistrován nějaký pan Rainman - kdepak ten pán asi je...? Za současných bezpečnostních opatření je to skutečně zvláštní, že se do letadla dostane někdo docela jiný než tam má být... No, ale pan úředník byl docela mimořádně schopný, dostali jsme letenky a dokonce nám v systému dohledal čísla kufrů - doufáme, že našich. Jen Rainman se nenašel...
Nicméně celý zmíněný proces trval trochu déle než bychom potřebovali a tak nám letadlo do Prahy odletělo.... No, co zbývalo, letíme dalším a musíme trávit 5 hodin ve VIP salonku (a mooooc nás to mrzí...) ;-) Jídlo fajn, wifi fajn (po zkušenosti ze Států až neuvěřitelně rychlá) a víno moooc dobrý.... až doletíme do Prahy, asi nebudeme mít málo promile - pokud nás vůbec do letadla pustí, možná v Praze i připustíme, že jsme Rainman...
Žádné komentáře:
Okomentovat