Všude dobře, tak co doma ??? ... :D

Tak jsme prospali časovej posun a můžeme tak nějak zarekapitulovat ... :)

Kufr stále nejni (Air France - koho to ještě překvapuje ???), já jsem asi pořád na letišti v LA ... takže mě považujte za emigranta a toho týpka s mým xichtem oslovujte "Mr. Rainman" ... :DDD

Celkově - Kalifornie parádní, Arizona úúúžasná ... :)
Cesta v číslech:
Najeli jsme za 9 dní cca 1,254 × 10^-10 parseků (jak by řekl Sheldon), což je (pro neznalé) tak nějak kolem 17 194 947 zeret, případně pro rusofily 3 627 verst.
No dobrá, dobrá ... :))) V lepších jednotkách to bylo 2 404 mil, čiliže asi tak 3 869 km. To dává zaokrouhleně 430 km na den - z toho můžete vidět, že jsme se neflákali ... :)
Nejvyšší dosažený bod byl 8 046 stop (2 452 metrů) na cestě Flagstaff-Grand Canyon v průsmyku, nejnižším dosaženým bodem byl samozřejmě Badwater v Údolí smrti (- 282 stop, tzn. - 86 m pod úrovní mořské hladiny).

Hledá se pan Rainman...

Tak se opět hlásíme a naše reportáž z cest pokračuje. Ráno jsme vstali a museli dozapakovat všechno, co se nám stále povalovalo po hotelovém pokojíčku. Ale ono se řekne ráno, ale vlastně to bylo včera k večeru, ale taky to bylo vlastně před víc jak 24 hodinama...prostě časový posun, to je bomba :-) vstávali jsme tuším okolo osmé ráno, asi ve 12 jsme vylítávali ze SF. Možná nám mohlo být maličko divné, že při check-inu nám nešla vytisknout poslední část letenky, tj. Paříž-Praha... ale až tak moc divné nám to nebylo, ono ani na velké divení nebyl čas, vlastně jsme dorazili tak akorát a než se člověk dostane přes všechny fronty a rentgeny až k nástupu do letadla, celkem to trvá. Taky jsme tak trochu uvažovali nad tím, ať nechtějí otevírat rouru, ve které vezeme poster, který se vystavoval na konferenci. Ono tedy poster je to jediné, co v té rouře vlastně není, protože se tam už nevešel, je tam spoustu plakátů a polepek stánku, ze kterých se většina vůbec nepoužila a část jako ubrusy ;-) Nicméně je to všechno v tý rouře tak napěchovaný, že už to jde jen vyndat (snad), ale znovu to zarolovat a do roury vrátit by bylo už nemožný...

No, naštěstí je tubus vůbec nezajímal. Prošli jsme všemi kontrolami a já doufala, že tím je případný problém s tubusem zažehnán. Ale nebyl, protože v LA jsme museli zase ven z letiště, přejet na jiný terminál a zase zpět na letiště a znovu projít kontrolou. Vůbec letiště v LA je tak docela slušný zmatek a chaos, spousta lidí a tak. Ale našli jsme se a našli jsme i naše letadlo. Vlastně jsem zapomněla dodat, že v SF to docela dlouho vypadalo na to, že vůbec neodletíme, protože chyběl jeden člen palubního personálu a jak hlásili, bez něj nejde ani letět, ani se naloďovat... prostě nemohli najít jednu letušku. Ale našla se a tak jsme  nakonec odletěli. Zmatky v LA byly daleko extrémnější. Z LA do Paříže jsme letěli s Air France (kdo zkusil, už jistě říká "no joooo...tak to je jasnýýýý..."). Přišli jsme k nástupu do letadla mezi prvními, nastoupili poslední. Objevil se totiž jakýsi problém. Nicméně tvrdili, že o nic nejde, že nám jen připravují letenky z Paříže do Prahy, tj. na poslední úsek cesty. Dotaz, zda letíme z Paříže do Prahy skutečně oba, byl již vážně varující... Nakonec jsme dostali letenku, ale s tím, že odbavený je vlastně jen jeden z nás a druhý musí znovu přes kontrolu... Teď zpětně mi to připadá ještě bizardnější, v rámce bezpečnostních opatření by se "zkontrolovaný" a "nezkontrolovaný" člověk neměli potkat a my spolu trávili celý let z LA... Nicméně do letadla nás pustili...

Teď jsme v Paříži, čas na přestup byl asi hodinu a půl... málo, to říkám předem. Přistáli jsme včas. Letadlo zastavilo a stálo... stálo 5 minut, 10... 15... a my stále v něm... Pak jsme směli ven. Vystoupili jsme a nastoupili do autobusu... a ten stál... 5 minut, 10 minut... 15.... Dorazili jsme do haly cca hodinu po dosedu letadla na plochu (po dosedu letadlo ještě doooost dlouho popojíždí po ploše směrem k budově... Tak jsme se vydali pro letenky na poslední část cesty. Mezitím nám došlo, že problémem může být ještě jeden fakt, který se stal v LA. Když nám tam totiž dávali boarding passy na let LA-Paříž, vzali nám letenky ze SF do LA. Když jsme se jich dožadovali, vrátili nám je roztrhané na docela maličké kousky a divili se, na co je jako chceme. Pak nám je tedy vytiskli ještě jednou. Jenže až v Paříži nám došlo, že na těch roztrhaných bylo naše potvrzení od kufrů...což nám přišlo celkem zásadní - letíme přece s Air France. Takže v Paříži přišel čas vše řešit. A ukázaly se moooc zajímavé věci. Vláďa vlastně stále zůstává podle systému ve Státech a jeho kufr neexistuje - úředník tady na letišti dokonce říkal, že neexistuje ani Vláďa a že si myslí, že je to duch... no nevím... každopádně na jeho místě z LA byl prý zaregistrován nějaký pan Rainman - kdepak ten pán asi je...? Za současných bezpečnostních opatření je to skutečně zvláštní, že se do letadla dostane někdo docela jiný než tam má být... No, ale pan úředník byl docela mimořádně schopný, dostali jsme letenky a dokonce nám v systému dohledal čísla kufrů - doufáme, že našich. Jen Rainman se nenašel...

Nicméně celý zmíněný proces trval trochu déle než bychom potřebovali a tak nám letadlo do Prahy odletělo.... No, co zbývalo, letíme dalším a musíme trávit 5 hodin ve VIP salonku (a mooooc nás to mrzí...) ;-) Jídlo fajn, wifi fajn (po zkušenosti ze Států až neuvěřitelně rychlá) a víno moooc dobrý.... až doletíme do Prahy, asi nebudeme mít málo promile - pokud nás vůbec do letadla pustí, možná v Praze i připustíme, že jsme Rainman...

Frisco - to toho zase uvidím, když musím dřepět na konferenci ... ;)

***Přidaný fotky u článku "Pikaču je ve vězení" ... :)***

Nějak jsme vynechali popis příletu do SF a toho, co se tady první dva dny dělo. Ale v zásadě nic moc převratnýho, takže jste o nic nepřišli ... ;)
Frisco je město, kde to žije ... :) ale kolem hlavní ulice (Market Street) se v noci celkem neradno potulovat, koncentrace bezdomovců a různých zakuklených existencí je tu enormní ... :o
První odpoledne po příletu jsme byli projít okolí směrem k přístavu (Embarcadero, Fisherman´s Wharf). Co k tomu říct - vidím skopce, vidím dokopce, vidím skopce, vidím dokopce, vidím přístav ... :D
Prošli jsme se kolem mola 39 (Pier 39), kde je ubytovaná kolonie lachtanů - nastěhovali se tam, mršky, po roce 1990 a jejich maximální počty v průběhu času dosahovaly až 1300 kusů. My jich tam tolik zdaleka neviděli, ale úplně málo jich tam taky nebylo ... ;)
Taky jsme prošli přes Lombard Street (to je ta klikatě klikatá), naštěstí po tom kopci, ze kterýho ty klikatice jsou vidět.
Položím hned na začátek klíčovou kontrolní otázku (tentokrát není odpověď očekávána, ale spíš ukazuje, jak uvažujeme ... :D) - má Česká republika velvyslanectví v San Franciscu ??? ... ;)

Pár fotek:

 Kostel sv. Franty z Ašeše (to je kousek od Chebu, ne ??? ... :D) ... ;)

Výjimečně celkem rovná ulice ...

Kostel uvnitř ...

 Ulice, co je do kopce

 A zase rovná ulice ... :)

 Lombard Street z protějšího kopce (taky Lombard Street)

 Místní tramvajolanovka (cable car) ... lidi visej za jízdy ven, páč to nemá dveře ... :)

 Molo 39 - velká tůristická atrakce ... ;)

 Forest doběhnul i sem ... ;)

 Místní rackové se tváří poněkud nepřístupně ... ;) To je jejich kápo, kterej se na nás po zábradlí došel juknout zblízka.

 Alcatraz ... :)

 Plachtaní kolónie na molu 39 ... jsou dost hlasitý a taky prej dost smrděj, když se jen vyvalujou na slunku a nekoupou se ... :D

Cestou zpět na hotel jsme potkali nálevnu s plzeňským ... :)

Další den, to byla tuším středa, jsme povyrazili do místního nejbližšího lesa - národního parku Muir Woods. To je parčík, kde rostou redwoods, čili pravý sekvoje (sekvoj vždyzelená, Sequoia sempervirens). Jedná se o v zásadě velmi štíhlé vysoké stromy (sekvoj je nejvyšší známý žijící strom na zemi - 115,6 m vysoká sekvoj z Redwoodského národního parku jménem Hyperion). Nejstarší sekvoje jsou sice vysoké, ale jejich obvod dosahuje jen kolem 6,5 m.
Sekvoje se u nás většinou normálně ale říká i sekvojovci obrovskému (aka mamutí strom, Sequoiadendron giganteum), který je se sekvojí vzdáleně příbuzný (největší známý je v Sequoia National Park, jmenuje se General Sherman, je vysoký 83,6 m a má obvod kmene 31,3 m).
Muir Woods je moc fajné místo, ale fotek tolik nemáme, bo mi došla ve foťáku baterka, takže jsem nemoh fotit na dlouhý časy.
Každopádně, co se obecně neví je, že v Muir Woods v části zvané Cathedral Grove proběhlo vzpomínkové setkání delegátů zakládajících OSN (19. května 1945, připomínali si asi měsíc předtím zesnulého amerického prezidenta F. D. Roosevelta) ... ;)

Pár fotek:

 Místní potok, v létě už prej nemá vodu ... :)

 S objektivem 18kou se strom nedá zabrat celej ... :)

 Staré stromy "hoří zevnitř", takže u většiny jsou takovýhle dutiny - bez problému se tam vejdem nastojáka ... :)

 Zapomněl jsem, že mám nastavenou samospoušť na 2 vteřiny a když závěrka necvakla, tak jsem sklonil foťák - a hele, je z toho zajímavě futuristická fotka ... :)

 Majestátní ticho v Cathedral Grove ... :)

Tenhle strom vyklíčil v roce 900 n.l. a spadnul v roce 1930 ... :)

No a potom jsme byli kouknout na Golden Gate Bridge ... docela tam jako foukalo ... :) A úplně nakonec jsme sjeli tu klikatou Lombard Street v autě ... :)

A nakonec odpověď na kontrolní volnej dotázek ... :)
Banánová republika - to je podle nás velvyslanectví ČR v San Franciscu ... :D
Páč u nás se lidi (zvlášť politici) jako v banánový republice chovají .......

*** jojo, obě popsaná místa - park sekvojí i vyhlídka na most byly super - využili jsme volna odpoledne v první den konference a vyrazili, což bylo moc fajn :-) Vyhlídka na most byla hodně rozfoukaná, ale fakt stála za to - výhled excelentní a hlavně tohle místo prý znají v zásadě jen místní, turisti ani ne...

No, a další den se naše expedice rozdvojila - takže začnu stručnější částí - konference je světová, je zajímavá, je velká. Přináší samozřejmě mnoho nových poznatků, mnoho nových zkušeností ale co si budeme povídat, je to také o tom zase třeba po několika letech vidět staré známé, popovídat, jak se kdo má a co nového. Takže to se tu daří.

No a teď pohled tak říkajíc z druhé strany...:
***Sedim tam jak plpec, páč démografové si lítaj po přednáškách a u stánku nikdo ... a to prosím dělám v době dovolený a zdarma ... asi duševní porucha ...............***

*** Musím na moment jedou větou zakročit - na světovou demografickou konferenci by přece chtěl každý... každý!!! ...neřku-li zadarmo! :-) ***

*** ... kromě mě teda ............. ***

***  každý... ***

*** Vosy nekoušou !!! Mě kousla !!! A nejsem kluku pitomá !!! ... ;)
Prostě nechtěl a konec diskusí.***

Otázka: můžete napsat do komentáře, kdo by chtěl vypláznout 25k za letenky a jídlo pro jednoho, aby moh sedět u stánku, kde se nabízí něco, o čem nic neví ??? Prej zadarmo, tu řiká ... to mohu potvrdit .. neuvidim za to ani floka ... :)
No, přiznejte se bez mučení, že byste tam radči za někoho zaskakovali, než abyste se pěkně v klídku procházeli po barech a hospodách ve Friscu ... ;)

Pak jsme byli taky v Berkeley, ale o tom zase zítra ... :)

Cesta tam a zase zpátky aneb opět v SF

Bylo časné ráno, tak okolo šesté místního času a okolo třetí odpoledne českého času a my se hrabali z postýlky do dalšího prosluněného dne. Venku bylo něco okolo příjemných třiceti stupínků české Celsiovy stupnice. Nezbývalo než důkladně promyslet, jestli se nám skutečně chce opouštět tak krásný a přívětivý kraj, jaký jsme našli na jihu Arizony. Uvážili jsme, že se nám fakt nechce...no a tady by optimální dokončení našeho příběhu znělo asi tak, že jsme se tedy rozhodli zůstat, koupili jsme si malou perspektivní vinici a malý domek u ní, oprášili španělštinu a usadili se u Mexických hranic. Pak už jsme jen pěstovali víno, chovali nějakou tu domácí havěť, jedli stejky ze sousedových krav a bylo nám moooc dobře... ale ne, tak to nebylo... My jsme vstali, naložili věci do našeho půjčeného autíčka a vyjeli směrem k letišti. Nejdříve jsme poděkovali autíčku za to, jak hezky nás povozilo a pak už jsme sami zamířili k odletu. No, nešlo jinak a do toho letadla jsme tedy vlezli a do toho San Francisca odjeli.

Ale ono je hezky i tady - v rámci možností jsme prošli aspoň kousek města. Bydlíme na skvělém místě, přímo na okraji čínské čtvrti, takže si připadáme jako zpátky v Hong Kongu. Dokonce se tu jí stejné věci, takže určitě někdy zajdeme na pho, které se vaří o kousínek dál od nás (kdo neví, co je pho, může se podívat na naše záznamy z asijské výpravy nebo googlit), taky tu mají bubble tea (opět odkazujeme na naše záznamy z cesty do Hong Kongu) a spousty dalších věcí, které už docela známe. Náš hotýlek je taky tak trochu čínský, soudě podle personálu, ale všichni jsou tu moc milí :-) Do místa, kam se budu od zítra vydávat konferencovat je to v zásadě kousek, takže taky fajn :-)

Když jsme se odpoledne zastavili v obchodě pro vodu, zjistili jsme, že je docela škoda tam nechávat tu spoustu věcí, které tam mají a vypadají tak moooc dobře, takže testujeme ovoce, ovocný salát, kousek kuřátka, limonády, vínečko... sedíme tu na posteli - protože zabírá většinu našeho útulného pokojíčku - a musíme konstatovat, že se tu mají dobře... :-)

Pikaču je ve vězení ?!?

Dnes jsme se probudili do krásného slunečného dne, což je tady asi tak nějak normální a ani to nejde jinak. Říkali jsme si, jak že naložíme s posledním volným dnem a protože se nám na jihu Arizony moc líbí, tak jsme jí jeli prozkoumat víc. K tomu se doslova nabízí Desert Museum - je to něco mezi zoologickou a botanickou zahradou, muzeem, vzdělávacím kempem a zábavným parkem pro děti i dospělé. V reálu to vypadá tak, že člověk se prochází zahradou, kde si může číst o kytičkách a zvířátkách, zvířátka pozorovat (od brouků, ryb a hadů až po jeleny), dozvídá se zajímavosti o místní geologické historii, děti (i dospělí) plní zajímavé úkoly nebo sbírají razítka do "knížky zvířecích stop". Navíc je všude plno nadšených místních dobrovolníků a ti zájemcům vypráví, co je zajímá - prostě je to fakt bezva a moc příjemné. Zatím jsme asi byli první Češi, kdo tam zavítal - alespoň od doby, kdy si zavedli mapičku a do ní zakreslují puntíčky za každého návštěvníka - odkud jako přijel. Když jsme říkali, že z Čech, tak jásali, že tam tečku ještě nemají. Pokud ale bude mít někdo cestu do těchto končin (což se asi nestává příliš často bohužel), tak rozhodně doporučujeme! Tak nějak celkově tyhle hispánské končiny jižní Arizony jsou prostě parádní - placka sem tam s kopečky, mezitím občas pláň, občas lesík, občas vinice... všechno tak nějak v pohodě a příjemný... jo, jo...pokud se nevrátíme, víte, kde nás hledat :-)

Odpoledne jsme se pak začali přesunovat k Phoneixu odkud ráno letíme zpět do SF. Cestou nás zaujalo, že jedno státní vězení je tu spojeno se jménem Picacho - ale spíš než že by tam byla ta kreslená postavička uvězněná to značí městečko tady poblíž...

***Abyste věděli, kdo je Pikaču (Volím si tebe, Pikaču !!!) ...

... a kde teď sedí (Picacho State Prison, Arizona, USA) ... :D***


Zvětšit mapu


Tak já pomalu předám přístroj, pokud by bylo něco nutné dodat, protože vzhledem ke špatné síle signálu internetu momentálně stojíme venku u auta, na jako kapotě máme položené notebooky a datlujeme - trochu tu po nás občas někdo kouká, ale co... Vlastně jsem zapomněla dodat, že cestou jsme ještě zvládli jednu zastávku ve skvělém mexickém potravinovém obchodě, kde se mluví v zásadě jen španělsky, hraje ryčná hudba, všude jsou barvy a všichni jsou veselí a ukřičení :-) Bohužel točenou horchatu (pro vysvětlení viz nějaký předchozí příspěvek tady) neměli, takže jsem se musela spokojit jen se třemi lahvičkami nalahvované :-) Tak předávám slovo...

***Arizona-Sonora Desert Museum nebyla špatná volba na strávení půldne, bohužel v tom horku byla většina normálních zvířat buď zalezlá, nebo předstírala úmrtí ... :)
Takže z některých máme na fotce jen kožich, bobry se bohužel vyfotit nepodařilo, ale chrápali luxusně (modří už vědí, jinak barevní ani nemusí pátrat ... :D).
Co se ale snad vyfotit zadařilo, jsou kolibříci - ty byli výborní, dokonce snad budou i fotky, jak probíhá krmení mladých ... :)
Teď se pudem pokusit narvat věci do kufru ...
Fotky asi zítra (pokud bude na hotelu internet !!!), tady je to zoufalý ...***


Na hotelu to bylo taky zoufalý, ale tady na konferenci jsem zkusil něco nahrát:

Kopečky u Sonoity ... pohled z vinice AZ Hops & Vines ...:)

Místní kočičák ... dost nechápal, že ho lidi hladěj ... už se stěhoval i knám do auta za to ... :)

Cestou do Arizona-Sonora Desert Museum

Jejich drzej papouch ... :)

Puma neoplývala energií, ale proti některým dalším aspoň způsobně ležela ...

Cosi jako jelen

Medvěd černý je teda tak trochu hnědej a navíc spal tak, že vystrkoval jen zadek ... :)

Pro změnu vlk mexický zezadu

Veverky ale byly v pohybu ... :)

Trasa cesty dneska (humorně krátkých cca 2,5h):


Zvětšit mapu